SLUSHTIPS #62 Mudhoney – Digital garbage

Po 5 letech od posledního alba Vanishing point přichází Mudhoney s dalším albem nazvaným Digital garbage. Už podle názvu jednotlivých songů i alba můžeme čekat trochu angažovanější pecky. Tatam jsou doby rozhrkaných riffů a sloganů tipů Into the drink, suck you dry či I like it small.

Deska byla pro mě na první poslech trochu zklamáním právě proto, že na ní chybí nějaká takováhle klasika, jako například poslední zmíněná I like it small z minulé desky. Druhý poslech už byl o mnoho lepší, deska drží skvěle pohromadě, a i když žádná píseň nijak výrazně nevystupuje, je to poctivá garážová jízda s parádním bluesovým feelingem. Největším kladem je výtečná forma Marka Arma, jak co se týče zpěvu, tak hlavně výtečných textu. Například v Kill yourself live, doplněné parádním videoklipem o sbírání liků a vůbec o celém fenoménu FB. Takže za mě netypická deska Mudhoney.

Byli jsme zvyklí, že je dáme do přehrávače nebo do čehokoliv a hned nás to chytne a nepustí. Tohle album je opravdu jiné, ale šanci si určitě zaslouží a to hlavně pecky jako Paranoind core ,Night and Fog, 21 century pharisees nebo zasněná a opravdu povedená Messiah´s lament

Každej další poslech odhaluje další klady a ze zmiňovaného počátečního zklamání se vám pomalu rodí úsměv na tváři tak dlouho, až nakonec skončíte u toho, že posloucháte řezavej vokál Marka Arma a říkáte si „Jasný sou to hayzlové!“. K tomu jeden virbl za druhým, poctivě tlačenou basu a kytaru, která si jen tak kroutí a lítá okolo jak o někde na prázdninách. Jediná škoda, abych si trochu rejpnul, že Mark Arm, už nepodporuje sound svojí kytarou jako tomu je na startejch klasikách nebo z novějších na jednom z nejlepších alb Under the bilion suns, ale co naděláme – třeba se dočkáme příště. Tak si vychutnejte poslech téhle poctivé bandy, která neuhne a pořád valí suprový desky, takže ukřižováni a zahození do odpadu se opět nekoná.

 

Adámo