SLUSHTIP #66 DIIST – Night (2019)

Táborští post-punkoví DIIST sbírali materiál pro nový album tři roky. Jejich návrat na scénu s novým hudebním počinem frontman kapely, Johny Joc, prožívá hořkosladce. Jako pro každýho muzikanta to totiž znamená jistý smutek z faktu, že něco právě „skončilo“- hodiny bloumání a zádumčivosti nad jednotlivými skladbami jsou ty tam a nic už se nedá vrátit zpátky – kostky jsou vrženy, album je vydáno.

Atmosférická úvodní skladba Sold, která i v tom nejslunečnějším dni přinese trochu temnoty a šedivýho mraku, ze kterýho prší a srší prvotřídní mrazení a melancholie, napovídá, že album Night od kapely DIIST nebude žádná sluníčková záležitost. Ostatně, to přece k noci patří, že ano?

Kapela, která se ve svých textech dotýká nejniternějších pocitů jako je láska, nenávist, vnitřní boj, ale taky sebepoznání a seberealizace, čerpá výhradně z vlastních motivů. Osobně, jak textově, tak i hudebně mě nejvíc zaujaly skladby: Sold, Cold Wave a Poison.

Na albu Night se bez pochyb kladně projevuje i to, že minimalismus nemusí zasahovat pouze do architektury anebo módního průmyslu. Z hudby této formace je cítit, že důraz je kladen více na lyrickou, než epickou stránku. V hudebním odvětví, zejména v našem tuzemským rybníčku, takovou tvorbu docela postrádám, jelikož kapel tohoto či podobného ražení je u nás pramálo, a proto mimo jiné oceňuju fakt, že DIIST se volně inspirují hudbou mně blízkou – ať už se jedná o Joy Divison, The Cure, DIIV anebo i skvosty z devadesátek.

Album reflektuje dřinu (a to zejména tu psychickou), která za tím vším stála. Bohužel/bohudík, se ale nejedná se o prvoplánovou záležitost, což v překladu znamená, že ne každý posluchač se v takové hudbě najde a dokáže se do ní ponořit, o to víc, ti co to dokážou, budou hudbou DIIST polapeni.