LIVE: Madhouse Express – „Kapela, kvůli který budou vaše děti chtít vyzkoušet tripa.“

Po celodenním nicnedělání mě přepadla nezkrotná chuť jít se někam socializovat. Balim dvě poslední masivní bůča a vyrážim směr Malostranská beseda na koncert Madhouse Express, což je kapela, kvůli který budou vaše děti chtít vyzkoušet tripa a pak rovnou DMT.

Asi jsem se nad tim měl pozastavit dřív, ale Malostranská beseda? Fancy KáDéčko. No ze začátku se mi tam vůbec nelíbilo, ještě když jsem byl po tom prvním bůču, tak jsem byl i trochu paranoidní.

Kupuju obstojný pyvo a jdu se kouknout na to, co zbylo z první kapely Purplefox Town. Stíham asi poslední 3 fláky. Zapejkací, repetitivní, psychedelický. Na podiu vypadají taky dobře. Kytarista, co vypadá jak George Harrison 1965 s Gretsch lubovkou zavěšenou až u brady. Basák Hipster surfer v havajský košili s culíkem a druhej kytarista/zpěvák, kterej mi zase připomíná nějakou postavičku z Rocky Horror Picture Show. Bubeník si je pravděpodobně vědom toho, že ho kdykoliv může nahradit počítač, takže se drží při zemi. Plus projekce s tlustejma kočkama. Hele má to hudbu i xicht, rokec a byznys = splněno. Za mě jo. Nic mega světobornýho, ale užil jsem si to.

Pauza na válec a nějaký to kecáníčko s lydma a jdem na Madhouse Express.

Musim říct, že u undergroundový kapely byl tohle koncert pozvednutej na novej level. Ten prostor jim dokonale sednul. Velká stage, velký plátno, velká projekce, velká psychedelie. Luxusní lustr nad hlavama. Fakt jsem si připadal, jako kdyby mě někdo přenes zpátky do nějaký šedesátkový TV show, kde vystupujou Stouni, Velvet Underground a Floydi s Barrettem.

Možná by mohlo zaznít i něco o jejich hudbě, než jak to celý vlastně vypadá. Pro mě je to naprosto skvělej neo psychedelic – kraut rock, pokud chcete teda slyšet nějakou tu nálepku. Prostě zapejkací shit pro stonery, na kterej bych klidně i víc tancoval, kdybych nedržel v ruce pyvo.

Sorry boyz, ale přichází technickej problém bubeníka, což je pro mě jasnej podnět jít na další bůčo. Jako chápu, že se to prostě někdy stane. Přetrhneš strunu nebo prorveš blánu, ale prostě zařiďte, ať se to nestává, nebo aspoň dejte nějakej jam, než se to vyřeší. Jinak ztratíte pozornost publika takhle (přimyslete si zvukový efekt lusknutí prstu).

Druhá půlka koncertu mě odjebala snad ještě víc. Zapomněl jsem zmínit, že zpěvák Max měl u vstupu do besedy připravenou krabičku, kam mohl každej napsat svůj sen a pak jich pár přečetl na podiu. Super interakce s publikem. Místo toho, abys chodil mezi lidma a otravoval je, aby pařili, tak uděláš tohle. Velkej palec nahoru. Ještě zmínim výborně ošéfovaný zvukový panoramy, takže jeho zpěv občas lítal z leva do prava a už budu končit.

Přídavek v podobě Muffin Mana od Zappy velmi potěšil, ale dopyčy, takhle to zdupat? Aspoň že to dokážete dobře maskovat. XOXO

Před odchodem se ještě propašuju do backstage, jako správná novinářská krysa. Vypíčuju manažera Packyna, jakto, že to sakra nikdo netočil nebo nefotil? Dávam bůčo s bubeníkem Honzou a jdu chcípnout domů.

9/10 (Bylo by to 10, ale ten Zappa.)