Měsíc v oušku #březen: Pretty Buffed, pop & trap

Březen, za kamna vlezem a nevylezem. A pustíme si spotify, vychází totiž spousta nový muziky ! A když nás neosloví, tak trochu zabrousíme do playlistů starejch empétrojek.

A to se teda stalo hned počátkem měsíce. Jelikož sem trochu úchyl, cestou na (a posléze i z) koncert na sedmičce sem svojí kapele naordinoval Lady Gaga. A samozřejmě, že nešlo o žádný soundtrackový nesmysly, ale hezky pěkně o poctivou The Fame, desku kterou naplno doceníte buď v gay baru, nebo cestou třídvéřákem v pěti lidech do Prahy. Tuleníčko jednou za čas stmelí partu jak nic ! Ale řeknu vám, Born this Way se dá poslouchat dokonce i doma, třeba úplně o samotě.

U američanek ještě chvíli zůstaneme. Přímo od Mrs. Gaga mě totiž nejmenovaná streamovací služba (spotify) navedla na album který mě totálně vzalo, a totálně sem na něj zapoměl. Jméno Princess Nokia se ke mě poprvý dostalo v souvislosti s Creepy Teepee, kde sem jí nepochopitelně neviděl. Rok starý EP Girl Cried Red beru jako regulérní nabušený album. Je tam trap, kytary, pop, New York, skvělý klipy. Navíc celkem revoluční proměna Tomboyky Nokia na Princessnu mě baví velmi. Feministky asi ne. Hodně nadčasová nahrávka vhodná na přelomy ročních období, dlouhý noční cesty MHD nebo navození nevhodný atmosféry při rodinný večeři.

Nojo nojo. NOJO. Museli ste to čekat. Angel Dust Money a nový album. Rozepisovat bych se mohl faaakt dlouho, ale postačí tři slova : BIG ASS LOVE. Nebudu počítat kolikrát sem to už za poslední dva týdny protočil. Hrozně mockrát. Pretty Buff aka dog friendly hardcore u mě za měsíc březen vítězí na všech čarách, plnejch i neplnejch. Zkrátka jsem Pretty Buffed. Jdu to pouštět znovu. Andělskej Prach do každý rodiny !

Při poslechu country hardcoru už pochopitelně po zbytek měsíce nezbylo moc času na jinou kvalitní tvorbu. Sem tam je ale třeba hudební nástroje vyměnit za takzvaně real shit. Tady ten srandovní tlustoprd s pusou ze zlata a pupkem plným inkoustu rozhodně je real, a není to žádnej shit. Nedokážu říct proč zrovna v tomhle polo-jarním měsíci Fat Nick definitivně vpadnul do mojí přízně. Ale třeba nám to pomůže zjistit jeho nejnovější feat s neméně obézním Shakewell (jo, jakože se mu pěkně natřásá bříško).

Pár bonusových tipů závěrem :

Srdce posluchače podcastů zaplesá, konečně něco kvalitního v češtině ! To je Praotec a Zlosyn, tedy fotograf Martinezz aka Sušenka se svým zlosynem Bázem. Povídají si o hardcoru, sýčcích a tak porůznu. Ve druhém díle můžete zaslechnout povídat taky sympatickýho fotografa a kameramana Jáchyma. K nalezení na všech streamovacích službách.

Cobain slaví 25. mrtvoleniny, grunge je mrtvej. Ne všichni jsou ale sto to pochopit, a dokonce to míchají se vším možným a vydávají dobrý desky. Cheer od Drug Church je sice venku už pár měsíců, ale ke mě se dostalo až teď. Doporučuju, jak jinak.

Protože sentimentu, vzpomínání a rekapitulování není nikdy úplně dost, trochu zakopeme v zemi a vytáhneme Peach Panthera. Pro pochopení – přelomový album krále jižanskýho trapu Riff Raffa. Píšu přelomový, protože pro mě bylo. A tečka. A právě měsíc zpátky sem si zas ráčil připomenout jak tracky Carlos Slim, All i ever wanted nebo I Dont Like to Think fungujou.