LIVE: Alice In Chains: Mlha z hory Rainier se snesla i nad Prahu

Alice In Chains loni v srpnu oslnili novým, v pořadí již šestým, studiovým albem Rainier Fog. Jak už je nepsaným pravidlem, nová deska si žádá tour, a tak se i stalo. V rámci svýho turné Alička poctila svou návštěvou i Prahu, a svoje špinavý, grungeový řetězy omotala kolem vyprodanýho Fora Karlín.

Ještě neuběhl ani rok od doby, co jsem si splnila svůj mnohaletej sen a včera jsem si ho splnila již napodruhý.

Tentokráte jsem se nemusela za Alice In Chains vydávat za hranice, jako tomu bylo vloni, ale stačilo mi navštívit matičku Prahu.

Jako správnej skalár jsem číhala před Forem už 2 hodiny předem. Fronta černě oděných nadšenců připomínala spíš lidskou stonožku, která statně odolávala bodavým paprskům červnovýho slunce.

Jako předkrm se podávala showgaze-indie-garage-všechnomožný rocková senzace Black Rebel Motorcycle Club, která se za svoje dvacetiletý působení na scéně dá též považovat za hudebního veterána. V mých očích, a hlavně uších, perfektně zvolená předkapela. Oba kytaristi se se svým hudebním nářadím na pódiu mazlili, což skvěle podpořila ponurá světelná show. Zazněly hity jako Beat The Devil’s Tattoo nebo Spread Your Love, kterými rozvlnili nejednoho fanouška a mnoho nových si svojí tvorbou jistě i získali.

Hlavní chod se servíroval přesně ve 21.00, Alička byla opět přesná jako hodinky a svoji grungeovou oázu odstartovala jako obvykle písničkou Bleed The Freak.

Jerry Cantrell shodil vousy, a pravděpodobně i lehce zesvětlil vlasy a dalo by se říct, že se ve svojí image vrací do roku 2006/07. Nechyběl ani typickej zachmuřenej výraz, jež si držel po celou dobu koncertu. Naprostým opakem pak byl baskytarista Mike Inez, ten se pod svým kilometrovým hávem usmíval neustále.

V setlistu nás čekal průřez celou historií tvorby Alice In Chains. Za vyzdvihnutí jistě stojí faceliftovská klipovka We Die Young anebo Man In The Box. Z alba Dirt mě pak nadchlo reinkarnování písničky Junkhead, anebo perfektní podání Again, či Them Bones. Z tvorby, na které se již podílel William Duvall mě nejvíc oslovilo Check My Brain, Hollow a baskytarová slast pro uši – Stone.

Dojemně se vzpomínalo i na Laynea Staleyeho a Mikea Starra, například při srdcervoucí vypalovačce Down In A Hole, která nenechala jediný oko suchý. Vzpomínalo se i při No Excuses, anebo Nutshell.

Byť chápu, že setlist není nafukovací a musí se obšťastnit všechny kategorie a příznivci, byla jsem překvapena tím, že z alba Rainier Fog zazněla pouze jeho eponymní skladba, Never Fade, Red Giant a jako jeden z přídavků The One You Know.

Jako přídavek dále zaznělo Got Me Wrong, Would a vrcholný finále patřilo písničce Rooster.

V ten moment se z grungeové hymny stal spíš spirituál a všichni fanoušci zpívali slovo od slova jako jeden.

Alice In Chains opět dokázali, že patří mezi grungeovou elitu, která má i po letech co ukázat. Ať už po hudební, anebo charakterové stránce, jelikož kontaktu s publikem bylo víc než dost.

To jakožto člověk, jež obdržel přímo z ruky do ruky trsátko od Duvalla můžu potvrdit.

Photo credit by: Sabina Neoralová