Měsíc v oušku #červen: kytary a rap

Můj Měsíc v oušku je trochu schizofrenní. Staré míchá se s novým a sám si při pohledu zpět říkám, že je to takové celé všelijaké.

Dva týdny při cestování po Balkánském polostrově nezanechaly v mých playlistech prakticky žádnou stopu, protože

mi v hlavě hráli celou dobu Car Seat Headrest svou Drunk drivers / Killer whales. Indie kytarovka, zpočátku skládaná na zadních sedačkách auta, je asi nejměkčí z červnových věcí.

 

 

Do pozornosti se mi totiž mimo jiné dostal singl od Ty Segalla – Taste, perfektní předzvěst nové desky Chelsea Wolfe – The Mother Road a průběžně poslouchaná deska Thingy Wingy od The Brian Jonestown Massacre s výborným singlem Pish (který hned následuje píseň se slovenským textem pod názvem Prší, Prší).

 

 

Nové věci byly proložené sentimentálním vzpomínáním na to, jak moc dobré bylo první album Arctic Monkeys (nejlepší). Do toho se přidával občas Morrisey, ať již s The Smiths nebo sám. Je to trochu blázínek, ale hudbu rozhodně dělat umí.

 

 

Červen byl i dozvukem vyprášených kožichů sladkobolného rapu, který uštědřil Hugo Toxxx pro jistotu snad všem (nejvíc mě z toho bavilo Free Congo a Buze).

 

 

S novým singlem přikvapil i Saul Williams, což vedlo k tomu, že jsem poslouchal opět jeho starší, ale totálně nadčasové věci, a upřímně doufám, že singl povede k novému albu, protože jeho alba jsou vždycky naprostá pecka.

 

A na závěr si schovávám můj nejnovější červnový objev z českých (resp. moravských) území v podobě kapely Insania. Přiznám se, že jsem o ní předtím jen zběžně slyšel, ale jejich texty plné drzounství, provokace a skvělých slovních obratů mně dojaly a jejich hudba mě rozhodně neuráží.