Měsíc v oušku #červenec: Okurkovka pro všechny, prázdniny jak pro koho

Aprílový červenec je za námi, a kdo byl natěšen na pomyslný vrchol letošní okurkové sezóny, nemohl být zklamán. V mém případě tedy docházelo především k omílání evergreenů a dohánění posluchačských restů, v první půlce měsíce udržujících pracovní morálku, v té druhé zpříjemňujících dovolenkářský zevl.
Co se týče aktuálních kousků, úspěch u mě zaznamenalo 4 trackové EP Olympiakosu Pireus a hlavně ABBATH Doom Occulta se svým druhým albem Outstrider. Jakožto nefanda black metalu oceňuju, že k žánru přistupuje už dlouho s patřičným nadhledem a na nový desce valí temnej nahuštěnej rokenrol s řádně těžkým soundem (basa vysloveně řeže!), nešetří bumčvachtama a tak trochu si ze mě dělá prdel glamovejma sólama.

Koncem měsíce jsem se poprvý od vydání fakt pořádně zaposlouchal do Mitgefangen Mitgehangen od LVMEN. Doteď se mi to moc nepodařilo – na vině byla famózní XXII, kterou jsem si už po pár posleších zařadil do osobní výkladní skříně týhle kapely, a často se přes ní dál prostě nedostal… Takže k mému údivu jsem zjistil, že jsem úplně trestuhodně ignoroval například XXV, kde se v poslední třetině pro změnu nabízí ten nejtrpělivější a nejrozvážnější riff v historii rodu Kozlíků. Hovadský.

Koncertní comeback ESGMEQ mě nechal chladným, momentálně preferuju vykoupat se v Ohři než vykopávat mrtvoly. Nicméně, díky této události jsem si vzpomněl, že bych si mohl všechny tři alba po dlouhý době poslechnout pěkně pohromadě. A při vší úctě k ostatním dvěma životním zářezům, vrcholky a špičky toho, co čestní občané Chebu vydali jsou pro mě pořád a napořád schovaný na Devil’s Servant. Na první skorodobrou zahraná zběsilá a ušmudlaná smršť, jejíž síla netkví v chytlavých kytarových linkách a zapamatovaných sloganech. Jenom v tom, že celou dobu totálně nekompromisně valí, místy skoro až za hranicí rizika.

Letní feeling plnej zmrzliny, slunečníků a koupání mi obstarával ještěr Mike Patton se „svým pojetím popu“ na eponymní a jediný desce projektu PEEPING TOM, kterej místy připomíná pokračování Californie od Mr.Bungle. K moři už nejezdím, takže mi aspoň částečně nahradil plážovýho prodejce melounů, a že tenhle má sakra hodně pecek. Fascinuje mě, že ať udělá cokoliv, tak to má vždycky něco do sebe. Tady se místy nemůžu zbavit dojmu, že je to tak trošku sračka, nicméně nemůžu nepřipustit, že to je sračka z ryzího zlata.

K udržení pracovního tempa posloužili mimo jiné TRIBAL ENGINEERS. Inženýři na slovo vzatý, do sedavého zaměstnání, kde člověk musí být, ale zároveň se tak trochu kope většinu času do prdele, se jedná o optimální šéfy. Dále se pak hodí i na pátekk, ze kterýho se postupně stane so bo ta. Tupatupatupatupa.

Z méně mastného soudku bylo vytváření hodnot poháněno osvědčenýma lopatama, z nichž nejvíc prostoru asi dostalo Darker Half od BACKTRACK, nicméně to s sebou neslo vedlejší efekt v podobě občasných máchnutí pěstí do vzduchu před zraky udivených kolegů.

Vícero poslechů má na kontě taky RIFF RAFF, jehož novinkám se teprve snažím rozčesat mullet, ale i na Tangerine Tigerovi jsem si nakonec našel pár věcí, který by se v playlistu k flexení přece jenom neztratily + tahle melancho neonová hymna na závěr.

A tak.