Měsíc v Oušku – Srpen. Nový relasy ze Švédska, protiklady a léto v prdeli.

Někam mi zmizel červenec, nemáte ho někdo? Prosím, vrátit! Už je totiž pryč i celej srpen a s nim léto a prázdniny – jo, někteří z nás se, ať dobrovolně nebo zatím nedobrovolně, řídí spíš akademickým a ne kalendářním rokem.  A ač jsem čekal, že bude posluchačsky k mání leda suchá okurka a já si tak pustim akorát spotify discover weekly, oblíbený podcasty nebo nějaký retro ze zaprášenejch –doslova- zákoutí mýho harddisku, pár kapel mi do toho hodilo sekeru a v létě vydali svý novoty.

Pokud vnímáš alespoň polovinou mozku, poslední relase švédskejch hejsků Royal Republic, Club Majesty, vydanej posledního května, tě prostě nemůže nechat sedět v koutě (bejby). Přestav si těsný džíny a barevný saka, glam’n’roll, pomádu a hromadu koksu. Ideální na vycházku po letním městě plným dlouhejch nohou, kdy můžeš za černýma brejlema předstírat, že ta čelist ti padá sama a zrovna sis potřeboval protáhnout krk. Ale stejně to všichni ví a tuhle hru vždycky musej hrát dva. Nebo víc. Každopádně jsou přesně na moje narozeniny v Praze. Protancuju boty a přepážku.

 

Na jaře, zčásti i v létě, si do mejch playlistů najcházejí cestu punky. Tak nějak mi to k tý sezóně patří. I když už dávno nechodim na střední a na skejtu jsem si vždycky akorát rozbil držku, nebrání mi to se tak občas chovat. SOS od Millencollin nepřináší nějakej radikální otočku ve směřování kapely nebo převrat v pojetí žánru. A to je dobře! Chceš punk? Tady máš.

 

Vzpomínáte na mou minulou ódu na Disfear? A ty další veselý a melodický kapely? Martyrdöd i Victims vydali mezitim nový desky! Victims se jejich novinkou The Horse and Sparrow Theory obouvají do současnejch socio-politickejch témat, jako je apatie horního 1% k řešení klimatický krize, která nás čeká a nemine, pokročilý industrializace, násilný dělení společnosti na fiktivní „my“ a „oni“ a dalších libůstek, díky kterejm se jako lidstvo řítíme do pěkně hluboký prdele. D-beat/HC/Crust (pro mě furt rokenrol) a řádná dávka energie.

Po pěti letech, sólovejch projektech, kolaboracích i náběhu na rozpad se Black Keys rozhoupali a vydali novotu, která ale vlastně navazuje tam, kde přestali. Let’s Rock nic novýho a objevnýho nepřináší, ale strašně příjemně se to poslouchá. Skoro tejden mi to taky uvízlo v přehrávači.

 

 

Helmet v našich kruzích pravděpodobně nemusím sáhodlouze uvádět a 30 let na scéně je obdivuhodnej výkon. Věřím, že v úterý 3.9. v Praze obrátěj´ evoluci a z návštěvníků Lucerny aspoň na chvíli vytesaj jenom tlupu primátů. Chci tam mlátit pěstí do země, zdi nebo stropu, dupat do rytmu a neartikulovaně řvát.

Přes jednu písničku, která mi uvázla v hlavě na několik dní, jsem se dostal k těmhle norskejm divočákům. Turbonegro je jedno z těch jmen, o jejichž existenci jsem vědel, ale nikdy ke mně vlastně nedoputovala jejich tvorba. Až doposud. Asi jako u someliérství, zahradnictví, střízlivění nebo třeba nekrofilie, všechno chce svůj čas. Všichni mí kámoši jsou mrtví a všechny moje sny jsou lži!

 

Protiklad všem těm chlapáckejm štípačům, řvounům, pankáčům i zkoksovanejm kníratejm striptérům v hasičským oblečku v mým playlistu už nějakej pátek dělá Tash Sultana. Jedna holka, jedna kytara, milion hejblátek, čudlítek, šoupátek, ťukátek a dalších všelijakejch ohýbačů zvuku. Do klidu házející vibe, upřímnej zpěv a celkově pohodička. Škoda, že v našich zeměpisnejch šířkách můžeš surfovat leda po netu.

Bohužel, doby, kdy se soundtracky k filmům dělaly písničkově, kapelově, a ne elektronicky nebo symfonicky, jsou ty tam. Nicméně filmovou kompilaci z první Vrány nedám dopustit už od základky a objevujou se tu samý pecky z tý doby– RATM, Stone Temple Pilots, NIN cover Joy Division, Helmet, Pantera, The Cure, Rollins Band nebo třeba The Jesus and the Mary Chain… Teprve až s odstupem let to doceňuju, když jsem se k těmhle kapelám konečně proposlouchal.

Plus zmínim další: Russian Circles – Blood Year (boží, a chci tomu dát ještě víc času); Tool – Lateralus (dělam si náladu na záříjovej relase Fear Inoculum); Martyrdöd – Hexhammeren; The Real McKenzies – Two Devils Will Talk; …