Měsíc v oušku #Sranda musí být, i kdyby fotra spálili na popel

Bývá mi smutno. Teď opravdu. Né jen tak hořko sladce, tak aby to nebylo moc cool a za se né opravdu trapný. Aktuálně to má konkrétní kontury. Já se teď muzikou obklopuji jen nahodile a namátkou. Poslouchám Český rozhlas Vltava při snídani, po cestě zamčený v autě odkudkoliv kam chceš většinou brečím a křičím dokud mi neodejde hlas. Při večeři poslouchám ptáky a debilní sousedy jak nože jejich nových sekaček likvidují hlemýždě, krtky a trpaslíčky.
Do květnového „ouška“ nandavám to, co jsme měl poslouchat, ale neměl jsem na to….. ať už je to odvaha, čas nebo prachy na premiovej spotifáč. #fuckyouludekstanek.

Láska – jemná, hřejivá, taková jaká je. Nepodmíněná. Jedna jediná. Navždy všech.

Nostalgie – se všemi odstíny podzimu. Jediné období u kterého si člověk uvědomuje, co všechno stojí za to ještě zachránit. Tím, že se vzdáme. Čeho? Možná všeho. Jen né samy sebe.

Láska II – podmíněná, taková jakou jí potřebujeme ve jméně, v erbu. Aby byla vidět, slyšet, cítit. Strach je nežádoucí. Pro Tebe, pro vás, pro všechny a všechno.

Bezvýchodnost – Žalostná a až fyzická tíseň. Nádech a už nic.

Dno – takové ze kterého se dá odrazit, třebas jen pro to abychom končily ještě hlouběji ponořený v nezaviněné bezvýchodnosti.

Odvaha – Přes všechny příznaky, znamení, přes všechny pochybnosti. Cesta je plná bolesti. Je jen na nás, jak moc se jí necháme ztrápit.

Odpuštění – Konečný stav. Nic nevyléčí duši tak, jako si odpustit. Je jedno jestli modlitbou, nebo pěstí do zdi.

BONUS
Smrt – Death